Známky jako fetiš

Známky jsou známý hodnotící a motivační nástroj, velmi často jsou ale používány jako fetiš: student prožívá euforii z jedničky, je zdrcen z kule. Někteří pedagogové také známkují se zápalem: rozplývají se nad jedničkou, mhouří oči nad mínusy, připojují jízlivé poznámky k pětkám. K čemu to vede?

Vnější a vnitřní hodnocení

Známka je vnější hodnocení. Pokud nemáš pocit, že ses něco smysluplného naučil, co na tom, že máš z testu jedničku. Selhal jsi. Pokud máš samé jedničky odshora dolů, ale nevíš, co po škole dělat, prakticky jsi všechny roky propadl. Jedničky dokládají jen to, že umíš bez odmluvy dělat, co se ti poručí, a nepídit se po smyslu. Přesně to je třeba pro práci u pásu či ve státní správě.

Pokud jsi dostal pětku, a máš pocit, že ses něco naučil, je to úspěch. Pedagog nedokáže posoudit, jestli ti to něco přineslo, nikdo krom tebe to nedokáže posoudit. Pedagog známkou jen vyjadřuje svůj názor, a pokud pro tebe tento pedagog není inspirací, není jeho názor pro tebe podstatný.

Tohle jsou dva krajní případy, prakticky nic není tak černobílé. Je mnoho úspěšných, kteří měli jedničky a mnoho úspěšných, kteří měli pětky, je mnoho neúspěšných, kteří měli pětky a mnoho neúspěšných, kteří měli jedničky. A většina je úspěšná částečně, má různé známky a jen částečně vědí, co dělat.

Manipulace

Důležité je objevit tu vnitřní motivaci. Nenech se manipulovat známkami: až příště dostaneš jedničku, nepodléhej radosti, až dostaneš pětku, nepodléhej pesimismu. Zkus prožívat tentýž neutrální postoj bez ohledu na hodnotu známky. Oznámkuj sám sebe dřív, než to udělá pedagog. Prociť to, co prožíváš poté, co ses něco naučil. Nové nápady, nové věci, které díky tomu můžeš dělat. Pokud se tohle ve tvé hlavě neobjeví, je tvoje zodpovědnost, abys to odmítl, jinak ti tvoje vnitřní já tiše říká: děláš to, co nechceš. Propadl jsi dříve, než se vůbec píše nějaký test.

Nenech se také manipulovat lidmi. Vztah, který není rovnocenný, je manipulativní. Zkus říct pedagogovi něco k zamyšlení a pozoruj ho. Pokud se občas zamyslí a ovlivní ho to, můžeš mu více důvěřovat a také se nechat ovlivnit tím, co říká. Pokud se pedagog (a kdokoliv jiný kolem tebe) nikdy nezamyslí nad tím, co říkáš, pak nikdy nedovol, aby tě ovlivnil - nemyslí to s tebou dobře.

Nenech se také manipulovat k tomu, že bys měl jít na VŠ, protože máš samé jedničky. Jdi na VŠ, pokud chceš, známky na to nemají vliv. Prakticky smýšlející lidi VŠ často odvádí od štěstí. Pokud se nepovažuješ za chytrého, věz, že VŠ dnes s vhodným přístupem vystuduje úplně každý.

Kdo jsi?

Co tedy dělat, když se učíš na škole něco, co nechceš? Všímej si, co se v tobě odehrává, když něco děláš. Něco ti dává energii, něco ti ji bere. Práce s počítačem, četba knihy, mluvení s lidmi, výlety... někdo je po deseti minutách vyčerpaný, jiného to nabíjí a po mnoha hodinách nechce přestat (pozor na závislosti, které energii berou). Dělej to, co tě nabíjí, vyhýbej se tomu, co ti bere sílu. To je základní vodítko, kudy se vydat.

Člověk se ale mění a některé věci ho časem omrzí. Důvěřuj více věcem, které děláš dlouho a nevěř ničemu, co tě právě nadchlo. To je druhé základní vodítko, jak se vyhnout zmatku.

Přemýšlej, jak prožíváš zodpovědnost, jaké věci děláš, když nic dělat nemusíš, nakolik jsi konzervativní či inovativní, nakolik jsi extravertní či introvertní (pozor: mnoho lidí se klamně pasuje na introverty, protože neumí komunikovat s okolím; nedostatek sociálních dovedností není introverze), nakolik jsi technický či umělecký, co v tobě budí obdiv či odpor, co ti jde samo a s čím bojuješ. To je tvoje skutečná škola: snaž se potkávat lidi, kteří dělají podobné věci, které chceš dělat. Ptej se jich, snaž se jim pomáhat, snaž se zlepšovat. Až v tom budeš dost dobrý, máš vystudováno. Pokud to budeš dělat s nadšením, brzy se objeví příležitosti, jak se tím živit. Pokud to myslíš upřímně, není problém, když máš čtyřky z věcí, které tě nebaví. Mnoho úspěšných z něčeho propadalo.

Konflikty

Pokud ti rodiče říkají něco proti tvé vůli, zkus jim vysvětlit, jak to vnímáš. Když odmítnou tvé argumenty, poslechni. Najdi si pak příjemnou chvíli, a nastol téma znovu. Pokud jsou rodiče neoblomní, trpělivě poslouchej do 18 let. Pochop a respektuj jejich důvod, dlužíš jim to, vděčíš jim za svůj život. Nevyčítej jim to, jednají, jak nejlépe umí a sami tak byli nejspíš vychováni. I ty budeš dělat jako rodič chyby. Krom rodičů můžeš potkat i pedagoga nebo nadřízené, kteří se snaží zlomit tvou vůli. Pokud se tak stalo, ocitl ses v systému, kam nezapadáš, hledej nejkratší cestu tam, kde budeš mít prostor dělat vše podle sebe.

Pokud zvolíš konfliktní řešení, najdi si pak čas na pochopení dobrých důvodů, proč někdo jednal proti tobě. Vždy pro to existují dobré důvody, nic není černobílé a nedostatky nikdy nejsou jen na jedné straně. Kdo o druhém mluví nepěkně, lže sám sobě a sděluje to druhým jen proto, aby se utvrdil ve svém sebeklamu o vlastních nedostatcích. Pokud budeš smýšlet nepěkně o druhých, zůstane to v tobě nezpracované a bude tě to zatěžovat. Jsi-li temperamentní, nauč se trochu rozvážnosti, ale neobviňuj se z unáhleného jednání. Jsi-li rozvážný, nauč se trochu intuitivní rozhodnosti, ale neobviňuj se z nedostatku rozhodnosti. To je třetí základní vodítko, jak řešit konflikt.

Svoboda

Měj připravenou alternativu v situacích, kde nemáš důvěru. Pokud nemáš alternativu a ten, kdo je nad tebou, o tom ví, může tě snadno ovládat. Nestřídej alternativy často, ale jsi-li nespokojený, neboj se jednou či dvakrát změnit školu či práci. Snaž se vidět věci z různých úhlů, vždy vyhledávej opačný názor, alespoň trochu cestuj. To je čtvrté základní vodítko, jak se nenechat zotročit.

Nedokonalost

Potom je řada dalších důležitých vodítek, která by mi pomohla mít lepší známky svého vnitřního já. Mám o nich jen mlhavou představu a nerozumím jim dobře. Vím, že se mnohý starší nad mými vodítky shovívavě pousměje, vím, že až budu starší, sám se nad nimi shovívavě pousměju. Ale kdybychom nikdo nic nevyjádřili ve vědomí vlastní nedokonalosti, nikdy bychom nezměnili zažité špatné vzorce, stále dokola bychom se opájeli fetišem známek.

Jan Turoň