Vzdělání, rodina, kariéra

Vzdělání, rodina, kariéra. Každý z těchto životních cílů chce svůj čas. Jak to správně načasovat?

Biologické předurčení

Zdravé období, kdy žena může mít děti, je 15 až 30 let věku, tedy hned po dosažení dospělosti. S tímto limitem není možné hýbat, jeho posunutí je velmi nezodpovědné k dětem. Pro vzdělání a kariéru takový tvrdý limit neexistuje, pro zdravý rozvoj rodiny ji však je třeba zabezpečit. Je proto přirozené, že muž po skončení dětství se soustředí na kariéru, aby rodinu uživil a bere si ženu mladší. Tento model fungoval po staletí, až jej ideologie stejnosti muže a ženy nahradila modelem nefunkčním.

Současný stav

Z mateřské dovolené se stala rodičovská, ženy společnost tlačí, aby dělaly kariéru a vyrovnaly se mužům. Role muže a ženy v rodině jsou ale rozdílné, nedají se porovnávat.

Pokud žena pokračuje ze střední školy na vysokou, je jí 19 let a má vyhlídku, že bude přinejlepším do 24 let na škole. Pokud tedy ze školy neodejde, zbývá ji asi 6 a méně let zdravého plodného období. Pokud se po škole soustředí na kariéru, úspěšně obojí zvládne pouze pár vyjímek. Pokud se žena po absolvování VŠ věnuje naplno rodině a kariéru odloží, výchova 2-3 dětí jí naplno zaměstná na téměř 10 let. Za tu dobu většinu bez účasti na praxi zapomene a obor se stejně posune ve vývoji. Není tedy pro ženu rozumné studovat před založením rodiny.

Vysoké školy ignorují stav trhu: klesá šance, že vysokoškolák uplatní své znalosti (někde méně, jinde nenajde práci v oboru přes 95% absolventů). Vysoké školy tedy ohrožují i rodinný život muže, neboť v 25 letech po absolvování si málokterý vydělá tolik, jako řemeslník.

Pro muže i pro ženu je tedy nezodpovědné po střední škole pokračovat na vysokou.

Stav respektující biologické předurčení

1. stupeň ZŠ, kde se děti kvalifikovaně naučí čtení, psaní a aritmetice (dnes také jazyky), ale také sociálním dovednostem s vrstevníky. Ostatní předměty jsou zbytečné - člověk se je naučí nezáměrně přirozeně jen tím, že žije ve společnosti a je jimi obklopen. Místo zbytečných předmětů by se děti rozvíjely lépe, kdyby byly nahrazeny tělocvikem, hrami a pobytem v přírodě - aby bylo jejich dětství radostné a nevypěstovaly si ke škole odpor.

2. stupeň ZŠ by měly především dívky získávat dovednosti pro rodinný život: zdravovědu, péče o děti, spravování rodinného rozpočtu, ruční práce. Především chlapci by měli získat nějaké certifikáty k provádění řemeslných prací. Dívky i chlapci by se měli naučit základy alespoň angličtiny a němčiny, aby mohli po absolvování ZŠ cestovat a obohatit si provinční pohled na svět. Měli by se též věnovat sebepoznávání a mít možnost si mnohé vyzkoušet, aby poznali, co je naplňuje.

Po ZŠ dívky obvykle směřují k založení rodiny a chlapci k dobře placené práci, ve které se mohou seberealizovat. Pokud se příležitosti nenechází, mohou místo zbytečné SŠ cestovat a hledat nové příležitosti. Mají pohodlných 10 let prostoru pro vyzkoušení jiné cesty, pokud změní na život názor.

O něco starší muž si pak může vzít mladou ženu. Žena se po 10 let věnuje péči o nejmenší děti, muž vydělávání peněz pro jejich příjemný život.

Po vychování dětí

Jde-li vše hladce, v 35. roku ženy by již děti měly být odrostlé a cestovat. Ženy se tak mohou soustředit s oporou muže na kariéru a ty, které nemají takové aspirace, se dále mohou soustředit na udržování domácnosti a sociálních vztahů. Muž i žena mohou distančně studovat VŠ. Muž by to měl mít ve svém věku už v práci zařízené tak, aby studium při práci zvládal, to samé žena, která byla dosud v domácnosti. V tomto věku se studuje lépe: lidé se staršími jednají s větším respektem, nikdo si k vám už nedovolí jízlivé poznámky typu nevím nevím, pane kolego, jak s takovou chcete udělat zápočet. Také už většinou víte, v čem se chcete realizovat a máte v oboru něco praxe, o kterou se můžete opřít.

V čem to dnes nefunguje

Současný stav je takový, že je mládí promrháno na studentském životu, kdy studenti téměř do 25 let převážně zahálejí a nevyužívají svůj potenciál. Poté se během krátké doby mohou přetrhnout, aby zvládli rodinu i kariéru. Poté následuje období stagnace, kdy najednou po nich společnost nic dalšího nechce a jeden rok je jako druhý. VŠ po vychování dětí je ideální aktivita proti tomuto vyhoření. Pokud nenajdou cestu dalšího seberozvoje, posilují se patologické rysy osobnosti, často odchází na částečný invalidní důchod. Jsou z nich pak nepříjemní důchodci žijící osamoceně v důchoďáku odtržení od reality.

Reálné vzdělávání tedy zahrnuje přípravu na založení a zabezpečení rodiny už na 2. stupni ZŠ, nahrazení SŠ cestováním (pro muže též odbornými kurzy), včasné založení rodiny, případně studium VŠ po odchování dětí.

Odstranění stereotypů

To, že je někdo chytrý, neznamená, že by měl jít na VŠ. Je-li muž kutil či touží-li žena po široké rodině, VŠ je pravděpodobně odvede od jejich štěstí. Cítí-li se být někdo méně chytrým, neznamená to, že by neměl jít na VŠ, směřuje-li e kariéře, kde je VŠ od začátku třeba. Současné VŠ s vhodným přístupem vystuduje úplně každý.

Není moudré studovat VŠ jen kvůli prestiži: VŠ titul dnes dělá dojem pouze na starou generaci, která po dostudování té současné bude dávno v důchodu.

Srovnání současného a biologii respektujícího modelu

Dva modely pro mezigenerační soužití

V minulosti fungoval model soužití tří generací, kdy žena pokračovala v péči o děti a muž v rozvoji své kariéry. Zde je žena po celý život závislá na muži a pokud muž není moudrý a svého postavení zneužije, ocitne se žena v jeho područí a rozvinou se u něj patologické rysy osobnosti - obojí zakládá na nešťastné období pozdní dospělosti.

Model soužití dvou generací počítá s kariérou ženy. Ta pak místo opory třetí generaci následuje svou kariéru a rodina tak má typicky méně dětí, ale žena může naplno využít svůj intelektuální potenciál.

Jan Turoň