Blog

Známky jsou známý hodnotící a motivační nástroj, velmi často jsou ale používány jako fetiš: student prožívá euforii z jedničky, je zdrcen z kule. Někteří pedagogové také známkují se zápalem: rozplývají se nad jedničkou, mhouří oči nad mínusy, připojují jízlivé poznámky k pětkám. K čemu to vede?

Dlouho u nás převládá povědomí, že učitelé by měli dostat přidáno, že vzdělání je základ. Ve všech kulturách byli učitelé přirozeně bohatí a ctěni, jelikož rekrutovali z těch nejúspěšnějších a byli vyhledáváni, aby předali své zkušenosti dětem bohatých a mocných. Ale kdo jsou pedagogové?

Výuka na většině škol se redukuje na žabomyší války, kdy se pedagog snaží studentům vnutit svůj názor a studenti by rádi realizovali svou revoluci.

Proč jsou zájmy studentů a pedagogů opačné a jak je možné se vůbec učit? O co se opřít a jak realizovat změnu?

K čemu je mi matika?, ptá se student. Rozvíjí matematické myšlení, odpovídá pedagog.

Z té odpovědi něco čouhá jako sláma z bot. Pojďme se podívat, co to je a kdy se matematickému myšlení spíše vyvarovat.

Vzdělání, rodina, kariéra. Každý z těchto životních cílů chce svůj čas. V dětství lidé bývají obvykle zahlceni povinnostmi, v mládí stresem, v pozdní dospělosti stereotypem a ve stáří nemocemi. Pojďme se podívat, proč tomu tak je a jak se nezahltit.

Ve vzdělávání má většina lidí v povědomí světce Komenského a matku Marii Terezii. Jak tomu bylo před nimi, proč se začal stát montovat do vzdělávání a proč se za posledních sto let skoro nic nezměnilo?

Na písecké náplavce, kde město každoročně pořádá kulturní akci soch z písku, se u stoletého výročí založení Československa objevila socha českého lva stojícího na německé orlici. O čem to vypovídá?