Škola zdola


Φlosofie a Ψchologie projektové výuky, zkrátka blog.

Projektová výuka

Projektová výuka není revoluce klasické frontální výuky, ale její evolucí. Problémem s jejím zaváděním není ani tak legislativa, jako spíše individuální podmínky konkrétních škol: většina zkušenějších učitelů má léty zkušeností odladěnou svou funkční variantu výuky (ne nutně frontální). Mladší učitelé ochotněji iniciativně zkouší nové metody, ale bývají méně systematičtí a mají méně zkušeností s řešením různých situací. Každý učitel má své slabé a silné stránky a projektová (i jakákoliv jiná) výuka se do tohoto individuálního prostředí musí adaptovat.

Nabízíme proto asistenci, právní a metodickou pomoc a sdílení know-how s projektovou výukou na SŠ (podrobnosti o jejich variantách viz Naše výstupy). Rádi probereme možnosti začlenění projektové výuky do individuálních podmínek vaší školy nenásilnou formou. Uvědomujeme si, že ne všude je to možné, že projektová výuka má své limity, není vhodná pro každého.

O projektové výuce

Na stránkách ProjektováVýuka.cz je v hlavičce následující obrázek, který může působit zavádějícím dojmem: projektová výuka

Je to učitel, který drží obrázek s hotovým projektem, studenti splnili dílčí úkoly. V našem pojetí to není učitel, který drží obrázek složeného domu. Učitel by měl mít někde všechny komponenty domu, plány na jejich sestavení a velkou bázi znalostí práce s nimi. Ty však studentům neukazuje, cílem není zhmotnit představu učitele, ale studentů. Učitel funguje pouze jako konzultant a auditor, nechá studenty, aby dům sestavili sami a pouze upozorňuje na možná úskalí postupu, který studenti navrhnou a pomáhá pouze tam, kde jsou studenti v koncích. První dům nebude dokonalý a učitel může studentům ukázat pro inspiraci lépe navržené domy. Studenti pak získávají více zkušeností, jsou více kreativní až nakonec možná vytvoří i něco velkolepého a překonají svého učitele.

Výchova ke svobodě

Předrevoluční generace nebyly vychovány ke svobodě. Toto téma rozebral Rudolf Steiner před více než sto lety, a přestože se s úspěchem aplikuje ve Waldorfských školách, státní školství jej po celou svou existenci na všech úrovních okázale ignoruje. Po drtivou většinu české historie nebyla výchova ke svobodě státním zájmem a tyto vzorce nesvobody jsou hluboko vryty do osobnosti mnoha lidí. Mnoho starších je hrubě neuctivých k mladším (výroky typu "student Jan Novák se dostaví do ředitelny" místo "prosíme Jana Nováka, aby se dostavil do ředitelny") a nemohou pak očekávat respekt mladších. Jeho vynucování zvlášť u teenagerů způsobuje jen více vzdoru, který mnoho starších dokáže zlomit a student si pak tutéž neúctu přenáší do svých rodinných vzorů. Důsledkem je, že většina studentů neunese svobodu: ponecháni sami sobě nejsou kreativní, ale věnují se zahálce, hraní si s mobilem a vysedávání u facebooku. Ale prostý zákaz těchto aktivit vede jen k tomu, že si asociují toho, kdo to zakazuje, s něčím nežádoucím. Když pak kolem sebe a v rodině vidí pouze vzorce nesvobodného jednání (pohodlnost a další zaměstnanecké stereotypy), nemají žádnou cestu ke svobodě, kterou by mohli následovat. Vzdělání ve svobodě je základní prerekvizitou projektové výuky.

Student nedostává úkol

Místo zadání úkolu by si měl student uvědomit, co a proč ho nabíjí a co mu bere síly, kým vlastně je a jakou cestou se vydat k seberealizaci. Tuto důležitou dovednost ubíjí frontální výuka, kde je student veden k tomu, aby plnil cizí vůli, je vzděláván do pozice zaměstnance. Mnoho studentů do této pozice skutečně aspiruje: mají obavy z nového a rádi vymění vlastní vůli za jistotu a pohodlí zaměstnanecké pozice. K naplnění potenciálu by se ale student měl svobodně rozhodnout, kterou cestou se vydá. Dominance frontální výuky nabízí pouze cestu zaměstnance a učitel, který je sám zaměstnancem, nemůže učit něco jiného, neboť, jak pravil Wang Yangming, vědění a jednání je totéž.

Student nedostává známku

Místo známky dostává student zodpovědnost. Známky jsou všem srozumitelný hodnotící nástroj, jsou ale pouze vnějším hodnocením. Vnitřně motivovaný student, který řeší projekt, se musí naučit sebehodnocení, sám sobě si dát jedničku, až když je schopen celý projekt (návrh, analýza, volba metodiky, implementace, testování, vývoj a údržba) realizovat samostatně. Známky bývají ve frontální výuce učiteli i studenty často zneužívány jako fetiš. Návod, jak se zbavit tohoto zlozvyku, viz zde.

Pedagogika volného času

V listopadu 2019 ŠkolaZdola zorganizovala v Čajovně U Zeleného stromu besedu studentů Gymnázia Písek s Michalem Kaplánkem z teologické fakultu JČU na téma pedagogiky volného času. Ta se zabývá především tím, jak trávit volný čas.

Mnoho nejen mladých lidí dnes netráví svůj volný čas svobodně. Příčinu vidí pan Kaplánek v nedostatku kritického myšlení, v neschopnosti rozlišit hodnoty. Lidi se dnes nezastaví, aby přemýšleli, co má smysl a hodnotu. Podstatu dobrého učení pak vidí v dobrém rozlišování těchto hodnot; za nejcennější považuje hodnoty vnitřní (láska, zdraví, obecně to, čím disponujeme jako lidé), pak hodnoty námi vytvořené a nejníže hodnoty koupené. Nedostatek kritického myšlení (a z něj plynoucí nesvoboda), pak pramení v zaměňování těchto hodnot, např. domněnka, že si lze koupit vnitřní hodnoty jako je štěstí (nakupování věcí pro pocit hodnoty).

Jako druhou příčinu zmiňuje odolnost (resilienci) vůči vlivům. Rozvíjet vnitřní hodnoty bez ohledu na to, co rozvíjí okolí, nebýt zneklidněn jinakostí okolí. Sociální sítě likvidují resilienci, lidé se uzavírají do sociálních bublin, mají sklon k shitpostingu. Radikalizace mění diskuze (za účelem získání informací) v hádky (za účelem potlačení názoru). Z toho důvodu je žádoucí učit schopnost práce s textem (rozlišování podstatného, držení se podstatného).

Mezi prostředky k vybudování vnitřních hodnot zdůrazňuje podílení se na organizaci, na základě týmové práce, kdy všichni usilují o společnou věc, a dle svých schopností přirozeně zaujímají role. (S nařízenou rolí se člověk nemusí identifikovat a práci pak dělá formálně, kontraproduktivně.)

Názory nelze jen tak přejít nebo umlčet, jinak tým začíná fungovat jen formálně a lidem se nechce podílet se. V rámci školy lze v diskuzi se studenty a školní radou modifikovat ŠVP k větší volnosti. Pan Kaplánek je toho názoru, že se v minulosti změny zaváděly příliš rychle a bez diskuze, doporučuje se vrátit a vágní body RVP interpretovat ne fundamentalisticky, ale z pohledu cílů RVP, jako konzultanta úpravám ŠVP nám byl doporučen doktor Bauman.

Známky jako fetiš

Známky jsou známý hodnotící a motivační nástroj, velmi často jsou ale používány jako fetiš: student prožívá euforii z jedničky, je zdrcen z kule. Někteří učitelé také známkují se zápalem: rozplývají se nad jedničkou, mhouří oči nad mínusy, připojují jízlivé poznámky k pětkám.

Známka je vnější hodnocení. Pokud nemáš pocit, že ses něco smysluplného naučil, co na tom, že máš z testu jedničku. Selhal jsi. Pokud máš samé jedničky odshora dolů, ale nevíš, co po škole dělat, prakticky jsi všechny roky propadl. Jedničky dokládají jen to, že umíš bez odmluvy dělat, co se ti poručí, a nepídit se po smyslu. Přesně to je třeba pro práci u pásu.

Pokud jsi dostal pětku, a máš pocit, že ses něco naučil, je to úspěch. Učitel nedokáže posoudit, jestli ti to něco přineslo, nikdo krom tebe to nedokáže posoudit. Učitel známkou jen vyjadřuje svůj názor, a pokud pro tebe tento učitel není inspirací, je jeho názor pro tebe zcela irelevantní.

Tohle jsou dva krajní případy, prakticky nic není tak černobílé. Je mnoho úspěšných, kteří měli jedničky a mnoho úspěšných, kteří měli pětky, je mnoho neúspěšných, kteří měli pětky a mnoho neúspěšných, kteří měli jedničky. Většina je úspěšná částečně, má různé známky a jen částečně vědí, co dělat. A většina učitelů je inspirací jen v něčem a jen občas.

Důležité je objevit tu vnitřní motivaci. Nenech se manipulovat známkami: až příště dostaneš jedničku, nepodléhej radosti, až dostaneš pětku, nepodléhej skepsi. Zkus prožívat tentýž neutrální postoj bez ohledu na hodnotu známky. Oznámkuj sám sebe dřív, než to udělá učitel. Prociť to, co prožíváš poté, co ses něco naučil. Nové nápady, nové věci, které díky tomu můžeš dělat. Pokud se tohle ve tvé hlavě neobjeví, je tvoje zodpovědnost, abys to odmítl, jinak ti tvoje vnitřní já tiše říká: děláš to, co nechceš. Propadl jsi dříve, než se vůbec píše nějaký test.

Co tedy dělat, když se učíš něco, co nechceš? Všímej si, co se v tobě odehrává, když něco děláš. Něco ti dává energii, něco ti ji bere. Práce s počítačem, četba knihy, mluvení s lidmi, výlety... někdo je po deseti minutách vyčerpaný, jiného to nabíjí a po mnoha hodinách nechce přestat (pozor na závislosti, které energii berou). Dělej to, co tě nabíjí, vyhýbej se tomu, co ti bere sílu. To je základní vodítko, kudy se vydat.

Člověk se ale mění a některé věci ho časem omrzí. Důvěřuj více věcem, které děláš dlouho a nevěř ničemu, co tě právě nadchlo. To je druhé základní vodítko, jak se vyhnout zmatku.

Především si zkus uvědomit, jak prožíváš zodpovědnost, jaké věci děláš, když nic dělat nemusíš, nakolik jsi konzervativní či inovativní, nakolik jsi extravertní či introvertní, nakolik technický či umělecký, co v tobě budí obdiv či odpor, co ti jde samo a s čím bojuješ. To je tvoje skutečná škola: snaž se potkávat lidi, kteří dělají podobné věci, které chceš dělat. Ptej se jich, snaž se jim pomáhat, snaž se zlepšovat. Až v tom budeš lepší než 95% lidí, kteří to dělají, máš vystudováno. Pokud to budeš dělat s nadšením, brzy se objeví příležitosti, jak se tím živit. Pokud to myslíš upřímně, není problém, když máš čtyřky z věcí, které tě nebaví. Mnoho úspěšných z něčeho propadalo.

Když jsi na škole, často ti rodiče říkají něco proti tvé vůli. Zkus jim vysvětlit, jak to vnímáš. Když odmítnou tvé argumenty, poslechni. Najdi si pak příjemnou chvíli, a nastol téma znovu. Pokud jsou rodiče neoblomní, trpělivě poslouchej do 18 let. Pochop a respektuj jejich důvod, dlužíš jim to, vděčíš jim za svůj život. Nevyčítej jim to, jednají, jak nejlépe umí a sami tak byli nejspíš tak vychováni. Krom rodičů můžeš potkat i učitele nebo nadřízené, kteří se snaží zlomit tvou vůli. Pokud se tak stalo, ocitl ses v systému, kam nezapadáš, hledej nejkratší cestu tam, kde budeš mít prostor dělat vše podle sebe. Pokud zvolíš konfliktní řešení, najdi si pak čas na pochopení dobrých důvodů, proč někdo jednal proti tobě, jinak to v tobě zůstane nezpracované a budeš náchylnější k podobným konfliktům. Všichni jsme lidé, někdo je v něčem lepší, ale nikdo není lidsky nadřazený. Nic není černobílé a nedostatky nikdy nejsou jen na jedné straně. To je třetí základní vodítko, jak řešit konflikt.

Potom je řada dalších důležitých vodítek, která by mi pomohla mít lepší známky svého vnitřního já. Mám o nich jen mlhavou představu a nerozumím jim dobře. Vím, že se mnohý starší nad mými vodítky shovívavě pousměje, vím, že až budu starší, sám se nad nimi shovívavě pousměju. Ale kdybychom nikdo nic nevyjádřili ve vědomí vlastní nedokonalosti, nikdy bychom nezměnili zažité špatné vzorce, stále dokola bychom se opájeli fetišem známek.